#Waldorf
Quotes about waldorf
Waldorf, a term often associated with the holistic approach to education and lifestyle, embodies a philosophy that resonates deeply with those seeking balance, creativity, and a profound connection to the world around them. Rooted in the principles of Rudolf Steiner, Waldorf represents a harmonious blend of intellectual, artistic, and practical learning, fostering an environment where imagination and individuality are celebrated. This approach extends beyond the classroom, influencing parenting, community building, and personal growth.
People are drawn to quotes about Waldorf because they encapsulate the essence of nurturing the whole person—mind, body, and spirit. These quotes often reflect themes of creativity, self-discovery, and the beauty of learning through experience, offering inspiration and guidance for those on a journey toward a more mindful and enriched life. In a world that often prioritizes speed and efficiency, Waldorf reminds us of the value of slowing down, embracing the natural rhythms of life, and cultivating a deep appreciation for the arts and nature. Whether you're an educator, a parent, or simply someone seeking a more meaningful existence, the wisdom found in Waldorf quotes can provide a beacon of light, encouraging a path of thoughtful reflection and intentional living.
Waldorfská pedagogika nevychází tedy z požadavků civilizace, ale z individuality dítěte.
Učitel waldorfské pedagogiky se neptá: "Co a jak mám vyučovat, aby můj svěřenec byl jednou schopný uspokojit požadavky zaměstnavatelů?" V prvé řadě se ptá, co a jak má vyučovat, aby uspokojil požadavky dítěte samotného.
Pro dítě až k výměně zubů je při výchově nejdůležitější člověk. Pro dítě od výměny zubů až po pohlavní dospělost je při výchově nejdůležitějším faktorem člověk, schopný podat život umělecky. A teprve ve čtrnácti, patnácti letech požaduje dítě pro výuku a výchovu naše znalosti, vědomosti.
Výsledkem takového pozorování v první epoše života před výměnou zubů, od narození až k výměně zubů je toto: Umíme-li zachytit vzájemný poměr učitele a dítěte, tak jak jsem to udělal v oblasti temperamentů, pak přijdeme na to, že v tomto životním období nemá pro výchovu a výuku dítěte to, čemu jsem se sám naučil, ten nejmenší význam. Zde má největší význam, jaký jsem člověk, jaké dojmy dítě mým prostřednictvím dostane, zdali mě může napodobovat.
Neboť k čemu položíme základy v dítěti v jeho osmém nebo devátém roce, to se projeví ve čtyřicátém pátém, padesátém roce dospělého člověka, o němž budeme ještě mluvit. Co jako učitel provedu s dítětem během jeho povinné školní docházky, to pronikne hluboko do jeho fyzické, psychické, duchovní a lidské přirozenosti.
Každý úsudek, který není vystavěn na patřičném základě duševního bohatství, vrhá totiž soudícímu na jeho životní cestu kameny. Jednou vytvořený úsudek o nějaké věci člověka neustále ovlivňuje a své zážitky pak nepřijímá tak, jak by je přijímal, kdyby si nevytvořil úsudek, jenž s touto věcí souvisí.
Chápání v pojmech by mělo být v jistém směru čerpáno z nashromážděného pokladu paměti. Čím více ví mladý člověk z paměti před pojmovým chápáním, tím lépe... Není jistě třeba výslovně dovozovat, že toto platí jen pro věk, o němž je tu řeč (7 až 14 let), nikoli pro pozdější dobu.
Řeči o nepochopené látce osvojené jen pamětí nejsou ničím jiným než materialistickým předsudkem. Mladý člověk se například potřebuje naučit jen nejnutnějším zákonům násobení na několika případech, k nimž mu není třeba žádného počítacího stroje, nýbrž kde lépe postačí prsty, a pak si má násobilku osvojit řádně zpaměti.
Když tříleté dítě rozumí rozvinuté řeči osmiletého, proč chcete vaše vyjadřování snížit na žvatlání? Mluvte vždy o několik let dopředu (vždyť géniové mluví k nám ve svých knihách o staletí dopředu); s ročním dítětem mluvte jako by bylo dvouleté, s tím jako se šestiletým, neboť rozdíly růstu ubývají v obráceném poměru let.