#Šikana
Quotes about šikana
Šikana, a term that resonates deeply with many, represents the distressing experience of bullying. It encompasses the emotional and physical torment that individuals may face in various environments, from schools to workplaces. This topic is not just about the act itself but also about the profound impact it has on victims, shaping their self-esteem, mental health, and overall well-being. People are drawn to quotes about šikana because they offer solace, understanding, and a sense of solidarity. These quotes often encapsulate the pain and resilience associated with bullying, providing a voice to those who have suffered in silence. They serve as a reminder that victims are not alone and that there is hope for healing and change. By reflecting on these powerful words, individuals can find comfort, empowerment, and the courage to stand against bullying. The exploration of šikana through quotes can inspire empathy and action, encouraging a collective effort to create a more compassionate and supportive world.
Ten, kdo nezná mimikry šikanování, přes veškerou poctivou snahu pomoci neuspěje. V případech mohutných a "neprůstřelných" protiléčebných systémů nemá smysl se vyčerpávat beznadějným bojem a je třeba dítě vyjmout z patologického prostředí.
Při provalení a medializování šikany se (ředitelé škol) cítí krajně ohroženi. Mají dojem, že kdyby připustili šikanu, byli by potom úplně špatnými řediteli a i celá škola by byla špatná. Zaplaví je pocity viny, trapné pocity, že nějakým způsobem úplně selhali. Proto se brání většinou na nevědomé úrovni svalováním viny na oběť a rodiče.
V případě, že ve skupině není silná pozitivní podskupina, činnost jádra agresorů může nerušeně pokračovat a přinese i plody. Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem.
V případě, že skupina onemocněla čtvrtým a pátým stadiem šikanování, musíme ji nejdříve rozbít a vytvořit novou konstelaci žáků, která dává naději na úspěšnou léčbu. Důvodem je síla protiúzdravného systému a zakořenění norem šikanování. Vždy je nutné jádro agresorů ze skupiny vyloučit. Ve zvlášť obtížných případech je potřebné rozdělení i zbytku třídy například prostřednictvím sloučení s paralelní třídou.
Při rozhovoru s obětí je důležité, aby o tom nevěděli ostatní žáci. Je potřeba ji ochránit před možnou pomstou agresorů a nebezpečím odmítnutí třídou jako bonzáka.
S informací o šikaně přicházejí často do školy rodiče. Pedagogové by neměli jejich výpověď zpochybňovat, reagovat obranně (říkat, že to není možné) a vyjadřovat nedůvěru. Škola by měla být na podobné situace připravena, vědět tedy, jak situaci řešit. Prakticky to znamená domluvit se s rodiči na spolupráci, na způsobu ochrany dítěte, ubezpečit je, že pomůžeme, a naznačit příští kroky.
Pozdní následky u brutálních a kriminálních šikan se podobají syndromu vyhlazovacích táborů. Jejich hlavní znaky jsou nápadně podobné: chronické depresivní vztahy, sebedestrukce, poruchy přizpůsobivosti a narušený vývoj osobnosti. Dá se to vysvětlit tím, že oběti zakoušejí kvalitativně stejné pocity - strach o život, krajní ponížení a zbavení práv. Vnější podmínky samozřejmě nejsou u šikanování ani zdaleka tak extrémní, nicméně mechanizmus narušení křehké lidské integrity je podobný.
Šikanování někdy funguje jako nouzová forma vztahu. Vztah agresora k oběti bývá intenzivní, může mít až charakter závislosti. Sténání a vzlykání oběti je mučitelem chápáno jako projev, který je věrohodný a je určen pouze pro něj.
Podstatné však přitom je, aby ředitel přijal svůj podíl odpovědnosti v boji proti šikaně a hledal s odborníky cestu, jak pomoci. Tento zdánlivě lehký úkol je však ve skutečnosti mimořádně těžký. Normální slušný a odborně nepřipravený člověk je odsouzen k morálnímu ztroskotání.
Je tedy chybou, když se pedagog nechá oklamat bezvadným chováním a při vyšetřování předem vyloučí jako pachatele tzv. slušné a úspěšné žáky. Někdy je tato chyba korunována tím, že se pedagog s důvěrou na agresora obrátí a požádá ho o pomoc při hledání odpovědi, jak rozetnout gordický uzel nepravd a polopravd.